10.kapitola

17. července 2012 v 11:30 | Vanda |  Praeteritum a futuro
Zdravím všechny. Tak konečně přidávám další kapitolu. Je mi jasné, že někteří z Vás už ani nevěřili. :-) Další kapitolka nevím kdy bude, takže nebudu nic slibovat. Prostě až na mě sedne inspirace... :-)
Hezké počtení.


9. kapitola

Zatím bez Beta-readu.

Vánoční prázdniny se Hermioně neuvěřitelně vlekly. Ze Zmijozelu zde zůstávala pouze ona a jeden chlapec ze třetího ročníku. Úkoly, které dostali na prázdniny, měla již dávno vypracované a teď se nudila. Navíc si konečně připustila, že se zamilovala. Neustále myslela na Luciuse a na Vánoční ples. Tedy aspoň na tu část, kterou si pamatovala. Ta chvíle na Astronomické věži pro ni byla nezapomenutelná. Ach Merline, co to vyvádí? Věděla, že toho bude ještě hodně litovat.

Lucius už byl doma také jako na trní. Už se nemohl dočkat, až se vrátí do Bradavic, až uvidí ji… Hermionu. Tahle čarodějka se mu pěkně dostala pod kůži. Tak moc, že obětoval celé své kapesné na měsíc, aby jí mohl koupit dárek k Vánocům. Kam jen dal zdraví rozum? A to má dnes přijít Narcissa s rodiči na návštěvu. Dokonce domlouvat zásnuby. Lucius se ptal otce, zda je opravdu nutné, aby Narcissu vzal. Na to mu otec odpověděl, že pokud dokáže najít čistokrevnější a bohatší partii, tak to nutné není. Ale má na to pouze několik měsíců, než oficiálně vyhlásí zásnuby s Narcissou. Lucius nelenil a začal pátrat po Hermionině původu. Nic však nenašel. To ho trochu rozladilo a vyvolalo v něm otázky. Zřejmě se na to bude muset zeptat Hermiony.

O několik dní později seděla Hermiona ve společenské místnosti a čekala na příjezd spolužáků…speciálně jednoho. Seděla na sofa, v ruce držela otevřenou knížku a předstírala, že čte. Nechtěla, aby to vypadalo, že na něj nedočkavě čeká. Otevřely se dveře a její první spolužáci vstoupili dovnitř. Mezi nimi i Amanda. Ta hned jak Hermionu zbystřila, vydala se za ní.

"Ahoj Hermi. Jak bylo o Vánocích ve škole? Asi nuda, co? To já doma nevěděla, kam dřív skočit…"

A Amanda povídala a povídala. Hermiona jí za tuhle vlastnost byla vděčná. Stačilo, aby jí občas přikývla a připojila úsměv a Amanda byla spokojená. Hermiona tak alespoň v relativním klidu mohla očekávat Luciuse. Po pěti minutách se ve dveřích konečně objevil. Vysoký, nádherný zmijozelský princ. Rozhlédl se po místnosti, a když spatřil Hermionu, tak mírně pokývl hlavou. Hned za ním se objevila Narcissa a začala na něj mluvit a přitáhla si tak jeho pozornost k sobě.

Hermiona byla velmi zklamaná. Ale co čekala? Že se k ní rozběhne a přede všemi ji políbí na přivítanou? Když byl zaslíben jiné? Vztek nad vlastní naivitou a hloupostí jí pomalu vehnával slzy do očí. Musela pryč. Okamžitě. Zvedla se a bez slůvka vysvětlení opustila Amandu a vydala se ven ze společenské místnosti. Potřebovala nutně na vzduch. Když konečně vyšla na chodbu, nechala slzy skanout z očí a rychlým krokem se vydala, co nejdále sklepení.

Nakonec skončila v Astronomické věži. Jaká ironie. Posadila se na podlahu, zakouzlila na sebe ohřívací kouzlo a plačíc koukala na oblohu, na níž se začaly objevovat první hvězdy.

Když Hermiona bez vysvětlení utekla ze společenské místnosti, bylo Amandě okamžitě jasné, o co jde. Nelenila, popadla knížku, kterou tam Hermiona nechala a vydala se přes místnost. Zastavila se u Luciuse a Narcissy.

"Ahoj Ciss. Ahoj Luciusi. Nevadilo by ti, kdybych si tvoji krásnou snoubenku na chvíli ukradla? Jsem si jistá, že si bez ní chvíli poradíš." Významně na něj pohlédla a jala se odvádět Narcissu do středu společenské místnosti.
______________________________________________________________________________________________

Lucius v duchu Amandě poděkoval a vyrazil ze Zmijozelu hledat Hermionu. Cestou ze sklepení přemýšlel, kam mohla jít. Na školní pozemky pravděpodobně nešla, nebyla na to dost oblečená, když utíkala. A ani ohřívací kouzla nebyla proti takové zimě, jež panovala, dost silná. Rozhodl se tedy zkusit knihovnu. Leč v knihovně Hermiona nebyla. Přemýšlel, kde jinde by mohla být. Nakonec se vydal do Astronomické věže.

Hermiona stále seděla na zemi s nohami pokrčenými a přitisknutými k tělu. Už neplakala, neměla co. Zrovna se rozhodla, že je načase vrátit se zpět, když se otevřely dveře a vešel Lucius. Ten se zastavil a chvíli se na ní zamračeně díval. Hermiona jen seděla a čekala, co se bude dít. Snažila se ovládnout, ale cítila, jak se jí do očí tlačí slzy, o kterých už si myslela, že došly. Lucius se k ní pomalu přiblížil, přiklekl k ní a palcem setřel zbloudilou slzu z její tváře.

"Omlouvám se. Nechtěl jsem ti ublížit, ale pochop, že nemohu…"

Ale Hermiona mu skočila do řeči.

"To je v pořádku Luciusi. Já odtud stejně odejdu, takže cokoli mezi námi by stejně nemělo smysl."

"Odejdeš?" Nechápal Lucius. "Proč?"

" Protože budu muset. Bude to tak lepší pro nás oba. Ty si musíš vzít Narcissu a mít s ní syna a já se musím vrátit domů."

"Odjíždíš zpět do Ameriky?"

Hermiona se smutně usmála.

"Ano, odjedu zpět domů. Ještě si musím vyřídit nějaké povinnosti v Austrálii a pak odejdu. Ještě nevím, kdy přesně to bude."

Zhluboka se nadechla a se sevřeným srdcem pokračovala.

"Takže si myslím, že bude lepší, když se jeden druhému budeme vyhýbat. Ušetříme si… ehm…nepříjemnosti."

Po těchto slovech se v Luciusově očích objevil stín vzteku. Vzal Hermioninu hlavu do dlaní a z blízkosti několika centimetrů se jí díval do očí.

"Od Malfoye nikdo neutíká!"

A pak jí políbil.
______________________________________________________________________________________________

Celá zadýchaná vpadla do společenské místnosti. Všechny zraky se na ní upřely. Nevšímala si jich. Rychle prošla místností směrem k dívčím ložnicím a zapadla do svého pokoje. Ještě na dveře umístila zamykací kouzlo a silencio, a pak ztěžka dosedla na postel. Snažila se zklidnit dech a tep. Přitom si přehrávala okamžiky před několika minutami.

Byla v Astronomické věži a byl tam i Lucius, svírajíc její hlavu v dlaních a líbajíc jí. Jeho ústa byla tak měkká a teplá. A Merline, tak příjemná. Ale nemohla v tom pokračovat. Nemohla si nechat lámat srdce ještě víc. A proto Luciuse prudce odstrčila, až spadl na zem, a rychle jako vítr se kolem něj prosmýkla a utíkala pryč. A teď sedí ve svém pokoji a snaží se popadnout dech. Možná by nebylo na škodu, kdyby zavedli hodiny tělocviku, ne jen Famfrpál.

Najednou se cítila strašně unavená. Položila se na postel a během vteřiny zaspala.

Probudila se druhý den ráno ještě před zazvoněním budíku. Šla do koupelny a dala si horkou sprchu, ta ji vždy dokázala zbavit napětí. Pak si vyčistila zuby a kouzlem vysušila vlasy. Vydala se zpět do ložnice obléci. Když byla oblečená, zkontrolovala ještě, jestli má vše sbaleno a vydala se na snídani.
Před vstupem do Velké síně se zhluboka nadechla. Vstoupila, nedívala se napravo ani nalevo a mířila přímo ke svému místu. Zde si sedla a s pohledem upřeným jen a pouze na jídlo na svém talíři snídala. Po chvíli se u ní objevila Amanda.

"Ahoj Hermi. Nějak brzy dneska. Copak, to už jsi tak natěšená do Austrálie, že ani nemůžeš dospat?"

Hermiona se na ní lehce usmála.

"Ahoj. Asi tak nějak. Včera jsi mi nedopověděla, jak probíhaly tvoje Vánoční prázdniny… Tak spusť."

A pak už Hermiona jen poslouchala.
_____________________________________________________________________________________________

Před první vyučovací hodinou, měli být všichni studenti, kteří se účastní výměnného pobytu, nastoupeni na dohodnutém místě a připraveni k přenesení do Austrálie. Na místo se nakonec dostavili i někteří jiní studenti, aby se mohli rozloučit. Nechyběla ani Amanda. Hermiona byla velmi ráda. Amanda jí bude hodně chybět. Možná by se, až bude doma, v budoucnosti, mohla pokusit Amandu najít. Ta bude koukat.

Oči jí sklouzly k místu, kde stál Severus. Sám. Nebyl zde nikdo, kdo by se s ním přišel rozloučit. Byl to velmi smutný obrázek. Ale na druhou stranu by tedy nemělo být tak těžké přesvědčit ho, aby v Austrálii zůstal. Kousek od Severuse stál Lucius. I přesto, že se Hermiona snažila nedívat, koutkem oka zahlédla, jak Narcissa věnuje malý polibek Luciusovi na tvář. Raději se honem obrátila k Amandě, aby se s ní mohla rozloučit. Dívky se objaly. I beze slov veděli, že budou jedna druhé velmi chybět. A posledním slůvkem rozloučení se Hermiona přesunula k přenášedlu pro Zmijozelskou kolej. Severus i Lucius už zde čekali.

Brumbál ještě všem popřál mnoho štěstí a pak se všichni pomocí přenášedla s tichým puf přemístili.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama