7. kapitola

30. prosince 2011 v 8:16 | Vanda |  Praeteritum a futuro
7. kapitola

Hermionu probudil podivný pocit. Cítila, jak se jí na krku zježily chloupky, a pocítila mrazení u páteře. A pak když pomalu otevřela oči, uviděla vedle své postele v nemocničním křídle sedět známou postavu. Dlouhé platinově světlé vlasy se v měsíčním světle, které proudilo oknem, leskly jako stříbro. Šedé oči se třpytili jako hvězdy na nebi a z toho pohledu ucítila teplo. Chtěla na Luciuse promluvit, ale ten jí to znemožnil prstem, který ji přitiskl na rty.


"Nic neříkej. Omlouvám se, že jsem tu v tuhle noční dobu, ale mám hlídku na chodbách a napadlo mě, že sem za tebou přijdu. Chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku" zašeptal Lucius.

To Hermiona chápala. Také si vzpomněla, že by mu měla poděkovat, že jí sem odnesl.

"Já…děkuji ti, Luciusi. Za to, že jsi mě sem přinesl. Bylo to…"

Ale Lucius jí přerušil.

"To je v pořádku. Spíše by mě zajímalo, co se stalo. Ale tu historku, že se ti na chodbě udělalo nevolno, vynech. Chci pravdu."

Hermiona hořečně přemýšlela, co mu říct. Nemohla mu říct pravdu. Sama měla problém se s tím ponížením, kterého se jí od Severuse dostalo, vyrovnat. Nedokázala si představit, že by o tom věděl ještě někdo jiný. Nemilovala Severuse, to už si jasně ujasnila. Ale i přesto to pro ni byla nepřekonatelná pokora. Věděla, že to Severus neudělal schválně, ale také věděla, že bude nějakou dobu trvat, než mu to odpustí.

Takže jen ležela, v ruce žmoulala okraj peřiny a koukala všude možně, jen ne na Luciuse. Ticho se prodlužovalo, a když už si Hermiona myslela, že jí tím ohlušujícím tichem praskne hlava, Lucius zprudka přiblížil svůj obličej k jejímu, tak že se téměř dotýkali nosy. Na jeho tváři mohla jasně rozpoznat vztek, což jí záhy potvrdil svým zasyčením.

"Tak už mi to sakra řekni. Nebo to z tebe dostanu jinak!"

Hermiona se roztřeseně nadechla a pokusila se co nejvíce vmáčknout do postele pod sebou. Pocítila strach. Ne z něho, ale z toho, co by si o ní myslel, kdyby věděl pravdu o ní a Severusovi. Její oči se zaplnily slzami a jedna malá slzička jí začala stékat po tváři na polštář. Jediné, co ze sebe dokázala vymáčknout, bylo:

"Prosím, ne."

Výraz vzteku na Luciusově tváři vystřídala jeho klasická bezvýrazná maska. Ale jeho oči jakoby zněžněly. Palcem jí slzu z tváře setřel a zašeptal.

"Jednou mi to stejně řekneš."

S tím se od ní odtáhl, narovnal se a bez pozdravu odešel. Hermiona zůstala ještě několik minut zírat do míst, kam odešel. Slzy jí stékaly v potocích po tvářích. Nechtěla přemýšlet o tom, co tohle všechno mělo znamenat. Ani o tom, co bude dál dělat. Chtěla jen spát a na nic nemyslet. Ale to bylo teď v jejím rozpoložení nemožné. Nakonec se přeci jen donutila k pohybu. Setřela si slzy, osušila oči a zavolala madam Pomfreyovou. Vymyslela si něco o noční můře a poprosila jí, zda by nemohla dostat doušek Bezesného spánku. Poppy jí vyhověla a Hermiona už se během dalších několika minut propadala do bezesného a ničím nerušeného spánku.
______________________________________________________________________________________________

Během dalších dní, které Hermiona strávila na ošetřovně, už žádnou další noční nečekanou návštěvu neměla. Byla tomu jen ráda. Raději se během celého pobytu zde učila a dělala domácí úkoly, aby nemusela na nic myslet. Každý den jí navštívila Amanda a další holky z koleje. Vyprávěly jí o dění ve Zmijozelu, hlavně tedy o tom, kteří kluci jsou nej a proč. Hermiona se opravdu pobavila.

Ve středu ráno jí madam Pomfreyová po vyšetření oznámila, že se již ze zápalu plic zcela vyléčila a že se může vrátit na kolej. Nezapomněla se zmínit, že běhání a spaní po ledových chodbách by měla úplně vynechat. Hermiona se lehce zarděla studem a se slibem, že už to dělat nebude, se vzdálila z ošetřovny.

Pomalu se vydala nejdelší cestou do Zmijozelského sklepení. Před deseti minutami začala hodina, tak měla dost času a hlavně si potřebovala trošku protáhnout nohy po těch několika dnech, které byla nucena strávit na nemocničním lůžku. Procházela po tolik známých chodbách a vzpomínala, jak tudy chodila s Harrym a Ronem. Kolikrát se tudy v noci vydaly pod neviditelným pláštěm za nějakým dobrodružstvím, které tak často končívalo katastrofou v podobě školního trestu. Hermiona se pro sebe usmívala, když na to vzpomínala.

S hlavou plnou těchto myšlenek pomalu došla do Zmijozelské společenské místnosti. Tam si hned sedla na své oblíbené místo pod oknem do jezera. Když byla místnost takhle prázdná, bylo to úžasně uvolňující. Koukala ven do jezera a pozorovala jeho obyvatele. Ani si nevšimla, že se otevřely dveře a vstoupil člověk, jehož chování jí poslední dobou přivádělo do údivu.

Lucius, když spatřil Hermionu se zastavil a pozoroval ji. Sledoval, jak sedí na sofa s nohami skrčenými pod sebe, rukama opřenýma o parapet a lehkým úsměvem se dívá do jezera. Nechápal proč ho tak zaujala. Už od prvního dne, když ji prvně spatřil, mu zaplnila myšlenky. Nebyla tak krásná jako Narcissa, ale i přesto se raději díval na ni. A nejvíce ho drásalo, že měla něco s tím spratkem Snapem. Jenže nevěděl co. Ale muselo to být něco hrozného, protože když jí našel promrzlou na chodbě, bylo vidět, že hodně plakala. Nejraději by za to Snapeovi zlomil vaz. Však on se to časem dozví, on vždy dostane, to co chce.
Ještě chvilku se kochal pohledem na Hermionu. Pak přistoupil za její záda a promluvil.

"Jak vidím, tak už ses uzdravila. To je dobře. Shání se po tobě ředitel. Máš k němu jít hned, z další hodiny tě kdyžtak omluví."

S tím se Lucius sebral a odešel do chlapeckých ložnic.

Hermiona se za ním chvilku zamyšleně koukala, pak si šla do ložnice pro věci a vydala se do ředitelny. Byla ráda, že si jí ředitel zavolal. Potřebovala s ním probrat jednu důležitou věc, o které si myslela, že je to její poslání zde. Jen doufala, že to skutečně bude ono. Už se strašně těšila, až se vrátí do své doby a bude zas s Harrym a Ronem. Tenhle blázinec ve Zmijozelu už jí zmáhal.
________________________________________________________________________________________________

Hermiona došla před kamenný chrlič a čekala. Heslo nevěděla. Asi během minuty chrlič ustoupil a ona mohla stoupat po schodech do Brumbálovi ředitelny. Zaklepala na dveře a po tichém dále vstoupila.
Brumbále seděl za velkým mahagonovým stolem a usmíval se na ní. Rukou pokynul ke křeslu naproti němu.

"Prosím, posaďte se, slečno Grangerová. Čaj?"

"Děkuji." Odpověděla Hermiona a posadila se.

"Tak," začal Brumbál a vykouzlil přitom konvičku a dva hrnečky. "Proč jsem si vás sem pozval. Rád bych věděl, jak se vám daří a jak jste si zvykla na život ve Zmijozelu?"

Tak Hermiona, upíjejíce čaj, začala vyprávět o jejím působení ve Zmijozelu, o Amandě a o vyučování. Když skončila, na chvilku se zahleděla řediteli do očí a pak promluvila.

"Asi už jsem přišla na to, jaký je můj úkol zde."

Brumbál se na ní se zájmem podíval.

"Jde o Severuse Snapea, pane," začala Hermiona. "To, co vám teď řeknu, se vám asi nebude moc líbit. Ale je to důležité a budu vám muset prozradit i něco z budoucnosti."

Ředitel jen pokývl a dále na ní upíral svůj pohled. Hermiona tedy pokračovala.

"Vím, že Remus Lupin je vlkodlak. A také vím, že jeho přátele Sirius Black, James Potter a Peter Petigrew jsou neregistrovaní zvěromágové. Také vím, že vy to víte."

Když se nedočkala žádné odpovědi, pokračovala.

"Tito čtyři chlapci už od prvního ročníku šikanují Severuse. A Severus se stává stále více zahořklým a rozdmýchává to v něm nenávist, která bude mít dopad na budoucnost. Tato nenávist vygraduje v tomto roce při některém úplňku. James a ostatní si budou chtít ze Severuse vystřelit a polekat ho a nalákají ho do Chroptící chýše, když bude Remus ve své vlčí podobě. Ten ho málem zabije. Vy pak nakonec Nebelvíry vůbec nepotrestáte a to Severus nepřekousne a přidá se na stranu Temna."

Hermiona si roztřeseně oddychla a dokončila, co chtěla řediteli říct.

"Chtěla bych vás poprosit, abyste zamezil této situaci. Pokud tato situace nenastane, tak Severus nezahořkne a změní to budoucnost zde. Ale je to samozřejmě jen moje domněnka a záleží na vás, co uděláte."

Tím Hermiona skončila a vyčkávavě na ředitele hleděla. Ten několik dlouhých minut hleděl zamyšleně na desku svého stolu. Nakonec Hermioně řekl.

"Slečno Grangerová, musím si to v klidu promyslet. Vraťte se prosím zpět do vyučování. Až budu rozmyšlen, tak vám dám jistě vědět."

Hermioně se tedy zvedla a s tichým "nashledanou" opustila ředitelnu.

Brumbál si po jejím odchodu sundal své půlměsícové brýle a unaveně si protřel oči. Ano, občas zaslechl, co chlapci Severusovi dělají. Ale nepřišlo mu to natolik závažné, aby to řešil, byly to jen klukoviny. Ale pokud tahle dívka z budoucnosti říká pravdu a nastane ta situace v Chroptící chýši, bude to malér. Z úvah ho vyrušilo zaklepání na dveře. Brumbál si nasadil zpět své brýle a pozval dalšího návštěvníka dále.
________________________________________________________________________________________________

Note:
Ahojky všem. Tak doufám, že se vám kapitolka libí. Další bohužel nevím, kdy přidám. Ale počítám, že to bude nejdříve v březnu, až dopíšu bakalářku. Mrkající Tak buďte prosím trpěliví. Vaš Vanda
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vanda Vanda | Web | 1. ledna 2012 v 20:33 | Reagovat

Teda lidičky...tuhle kapitolku už četlo přes dvacet lidí a ani jeden komentář? :-( Smutné.

2 Weronika Weronika | Web | 2. ledna 2012 v 12:14 | Reagovat

Hmm, to sa stáva aj mne dosť často... mnohokrát prečítaná kapitola a pri nej žiadny komentár :D ... ale nebudeme sa predsa sťažovať. Mne sa tvoja kapitola veľmi páčila, ale neviem, čo mám čakať od Luciusa. V tejto poviedke na mňa pôsobí ozaj zvláštnym dojmom, ale myslím v dobrom. Ukazuje svoju pravú povahu Malfoya, ale jemu to tak pasuje,, že nemôžem povedať nič proti. Veľmi veľmi dúfam, že Herm neskončí so Severusom. Možno s Luciusom, hmm?? To by bolo super, ale zase tu je otázka, čo by sa dialo potom, keby sa Herm vrátila do svojho času...Severus je divný. Nemám ho v tejto poviedke rada. Viem, že to v podstate nie je jeho chyba, lebo všetci sa k nemu správajú zle a ešte aj tá jeho nešťastná láska k Lily... no ale mal by sa vzchopiť a dať do poriadku :)
Ďalej som veľmi zvedavá na Záškodníkov, dúfam, že v Ďalšej kapitole sa už s nimi stretneme. Sirius s Jamiem by mohli trošku vychladnúť a dať Hemrione šancu... no nič, každopádne veľmi pekne ďakujem za krásnu kapitolu a už sa teším na ďalšiu... Nevadí, hoci si na ňu budem musieť chvíľu počkať. nech ti to v škole dopadne dobre aj s tou bakalárkou :)

3 Sonick Sonick | 21. ledna 2012 v 19:16 | Reagovat

Lidi jsou prostě líní. Ale já taky, takže se moc omlouvám, protože tuhle povídku miluju :) doufám, že Herm skončí s Luciusem. Hodí se mi k ní víc než Sev, který je mimochodem v téhle povídce "chuj" :)) snad není třeba dodávat, že se těším na pokračování a taky přeji hodně štěstí ve škole :))

4 cookie monster cookie monster | 13. února 2012 v 1:03 | Reagovat

Já tuhle povídku mám strašně ráda, kdy bude dalďí díl???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama