6. kapitola

11. října 2011 v 10:41 | Vanda |  Praeteritum a futuro
6. kapitola


Uběhl už týden od večírku na oslavu vítězství Zmijozelu ve Famfrpálu. Hermiona zrovna seděla na obědě ve Velké síni a povídala si s Amandou. Amanda byla její spolužačka z koleje, se kterou se na onom večírku seznámila. Byla to menší dívka s uhlově černými vlasy a velkýma zářivě modrýma očima. Měla věčně dobrou náladu, kterou jí Hermiona trošku záviděla.


Asi nikdy nezapomene na jejich seznámení. Když se ve své opilecké euforii rozhodla, že se seznámí s dívkami, které seděli ve společenské místnosti, netušila, že si najde kamarádku. Přišla tehdy k nim a pozdravila. Dívky se přestaly bavit a koukaly na ní. Některé neutrálně a jiné docela nepřátelsky. Když už se Hermiona rozhodla, že se zas otočí a půjde pryč, jedna z dívek promluvila.

"Ahoj, ty jsi Hermiona, že? Já jsem Amanda. Nechceš se k nám posadit?"

"No jasně, moc ráda." Odpověděla Hermiona a posadila se na volnou židli.

"Takže Hermiono, je prima, že už ses konečně odhodlala začít se bavit s někým jiným, než se Severusem. Už jsme si začínaly myslet, že jsi nějaká divná. Ty jsi prý studovala v Americe na Merlinově akademii. Jaký jste tam měli kluky?" Zeptala se Amanda a laškovně přitom zvedla obočí.

Hermiona se srdečně zasmála, ráda, že jí to seznamování tahle dívka takhle usnadnila. A začala jim vyprávět o klucích ze své doby. Samozřejmě vynechala jejich příjmení nebo je nahradila jinými. Dívky jí na oplátku také vyprávěly o "jejich" klucích.

Večer ubíhal příjemně a nakonec zůstala jen Hermiona sama s Amandou. Povídaly si spolu o všem možném a Hermiona zjistila, že Amanda je i přesto, že je ze Zmijozelu, fajn holka. Její přesvědčení, že Zmijozel = budoucí smrtijed vzalo za své, když zjistila, že dívka není čistokrevná. Do postelí se dostaly až někdy kolem čtvrté ráno.

Druhý den se spolu potkaly až při obědě. Obě byly z nevyspání bledé a měly kruhy pod očima. Když jedna druhou uviděly, začalo jim oběma škubat v koutcích úst. Nakonec se obě začaly smát, až se po nich ostatní otáčeli. Od té doby trávily většinu času spolu.

Zrovna teď spolu obědvaly a pak se chystaly na hodinu přeměňování. Když spolu v družném hovoru vycházely z Velké síně, všimla si Hermiona Severuse. Vyhýbal se jí od toho polibku v chodbách. To Hermionu trošku uráželo. Copak to pro něho bylo tak strašné se s ní líbat, že se jí teď raději vyhýbá? Večer si ho někde odchytí a zeptá se ho, proč s ní přestal mluvit.
________________________________________________________________________________________
Ten den večer seděla Hermiona ve společenské místnosti na svém oblíbeném místě a učila se s Amandou na Lektvary. Koutkem oka stále pozorovala Severuse, který seděl na druhém konci místnosti, a čekala na vhodnou příležitost. Ta se naskytla, když se Severus zvedl a šel pryč ze Zmijozelské koleje. Hermiona se Amandě omluvila, že potřebuje na toaletu a nenápadně se vydala za Severusem.

Severus se proplétal sklepením, až Hermiona ztratila přehled, kde vlastně jsou. Náhle se Severus zastavil a otočil. Koukal přímo do míst, kde se Hermiona schovávala. Pak tiše promluvil.

"Tak už vylez, já stejně vím, že jdeš celou dobu za mnou."

Hermiona se tedy přestala schovávat a vykročila přímo k němu. Zastavila se asi půl metru od něj a koukala mu do očí.

"Proč se mi vyhýbáš?"

Severus na ní jen chvíli mlčky koukal a pak jí chytl za ruku.

"Pojď se mnou."

Nečekal a vykročil chodbou. Hermiona byla nucena jít s ním.

Nakonec došly do malé kruhové místnosti, kde byl jen krb a pohovka. Severus se k ní otočil a bez varování ji začal líbat. To Hermionu zaskočilo tak, že se ani nepokusila bránit a po chvíli mu oplácela. Pomalu z ní začal sundávat šaty. Rozepínal jí knoflíčky u košile a jemně přitom hladil její obnaženou pokožku.

Hermiona byla jako v transu. Líbal opravdu hezky. Ani si nevšimla, kdy jí sundal košili a podprsenku. Odtrhl se od jejích úst a začal jí líbat na krku. Jemně přejížděl jazykem od lalůčku ucha až ke klíční kosti, přitom se sám zbavil košile a začal jí svlékat kalhoty. Když jí volně spadly na podlahu, chytil její prsa do rukou a začal je hladit.

Bylo to tak příjemné, až Hermioně unikl jeden tichý sten. V tom se Severus vrátil svými ústy k jejím a pak už šlo vše ráz na ráz. Nějaký způsobem jí dotlačil k pohovce a položil na ní. Že jsou oba nazí si všimla, až když se od ní Severus na okamžik oddálil, aby zašeptal antikoncepční kouzlo.

Pak se oba ponořili do víru vášně a touhy. Milovali se spolu pomalu a něžně. Hermiona si pomyslela, že nic krásnějšího v životě neprožila. Byla na vrcholu blaha a cítila se neskutečně šťastná. Ale pak se vše totálně pokazilo. Když Severus dosáhl vrcholu, zašeptal jedno slovo, které se jí jako jedovatý šíp zařízlo do srdce. To slovo bylo "Lili".

Hermiona ztuhla a Severus také. Pak ho vší silou odstrčila, až málem spadl z pohovky na zem. Rychlostí blesku na sebe natáhla kalhoty. S kalhotkami a podprsenkou se vůbec nenamáhala, jen je strčila do kapsy u kalhot. Ještě si ani nestačila zapnout knoflíky u halenky a už vybíhala ven z místnosti do chladných chodeb.

Horké slzy jí stékaly po tvářích a ona se hnala poloslepá chodbami neznámo kam. Bylo jí to jedno, jen chtěla být co nejdále od Severuse. Po deseti minutách úporného běhu, když už nemohla popadnout dech, se konečně zastavila. Kolena jí podklesla a ona se zhroutila přímo doprostřed chodby. Těžce dýchala. Slzy jí stále tekly proudem po tvářích a srdce jako by jí svírala železná ruka.

Nemohla ani myslet, jak moc ji to bolelo. A ani vlastně nechtěla. Nechtěla přemýšlet o tom, proč Severus zašeptal jméno Harryho matky, ani o tom proč ji to tak zasáhlo. Chtěla jen spát a na všechno zapomenout. Když se jí po dlouhém a namáhavém běhu zase zklidnil dech, lehla si na chladnou podlahu. Slzy začaly pomalu vysychat a ona se propadala do blaženého spánku.
_________________________________________________________________________________________
Mezitím do společenské místnosti dorazil Severus a šel rovnou do ložnic. Amanda čekala, až se za ním objeví Hermiona. Ale nedočkala se. Amanda měla talent na pozorování. Všimla si velmi dobře, že Hermiona šla za Severusem. Ale teď jí znervózňovalo, že ani po půl hodině od Severusova příchodu nedorazila.

Už více nečekala a vyrazila do chlapeckých ložnic. Vydala se rovnou do pokojů nejstarších žáků a zastavila se před dveřmi od Malfoyovi ložnice. Zaklepala a čekala, až jí dovolí vstoupit.
__________________________________________________________________________________________
Hermiona ucítila, jak jí někdo zvedl ze studené podlahy. Byla tak promrzlá a unavená, že nedokázala otevřít oči. Cítila, jak jí někdo vzal do náruče a odnášel pryč. Z té náruče sálalo tak nádherné teplo, že zas během chvilky usnula.

Probudila se až v nemocničním křídle. Měla prý zápal plic. Madam Pomfreyová jí řekla, že zde bude muset několik dní zůstat. To Hermioně vůbec nevadilo. Nedokázala si představit, že by se měla potkat se Severusem.

Na večer přišla Amanda, aby jí přinesla nějaké její knihy a toaletní potřeby. Hermiona jí byla velmi vděčná. Vrtalo jí však hlavou, jak se dostala z té chodby do nemocničního křídla.

"Amando, prosím tě nevíš, jak jsem se sem dostala?"

"Přinesl tě sem Lucius. Jako Prefekt chodí večer často po Zmijozelském sklepení na hlídku. Našel tě ležet na chodbě, tak tě sem odnesl. Co jsi tam vůbec dělala, vždyť jsi šla jen na toaletu?"

"No já jsem se pak chtěla trošku projít a nějak se mi zamotala hlava, tak jsem si na chvilku sedla na chodbě a pak jsem asi usnula," lhala Hermiona až se jí od pusy prášilo. Neznala ještě Amandu natolik, aby jí pověděla o Severusovi.

"Aha. Hlavně, že jsi v pořádku. Já už musím jít zpátky. Zítra se za tebou zas přijdu podívat. Nějak to tady přežij, ty ulejvačko," rozloučila se Amanda se smíchem.

Když se za Amandou zavřely dveře, zachumlala se Hermiona pořádně pod peřinu a oddala se spánku.

_______________________________________________________________________________________________
Note:
Ahoj všichni. Omlouvám se za takové zpoždění, ale až včera na mě skočila inspirace a já tohle sesmolila. Tak snad se vám to bude líbit. V příští kapitole se trošku seznámíme s Pobertama. Mrkající
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Weronika Weronika | Web | 11. října 2011 v 18:15 | Reagovat

Super :) Dočkala som sa :))
Veľmi krásne ďakujem za kapitolu. Severus je akože riadny pňak. Toto spraviť Hermione... ale na druhej strane možno je to tak lepšie, teda aspoň ja nechcem aby Herm bola so Severusom. Aj keď je určite fajn, predsa len by som chcela, aby bola s Luciusom. Neviem prečo, ale v tejto poviedke ho úplne zbožňujem.
Nech je to ako chce, teším sa na Záškodníkov a verím, že ďalšia kapitola pribudne skoro...nech ťa múza neopúšťa :)

2 Wikki98 Wikki98 | 14. října 2011 v 17:27 | Reagovat

hezka kapitolka moc jsem se na ni tesila,ale tohle jsem necekala.zajimalo by me jak se bude Severus tvarit az zase Hermionu uvidi.Chudak Hermiona jsem zase zvedava na dalsi

3 Sonick Sonick | 29. října 2011 v 13:35 | Reagovat

Miluju tuhle povídku :o) Kdy bude pokračování? :)

4 Lenička Lenička | 15. listopadu 2011 v 19:54 | Reagovat

Rychle další:)

5 Weronika Weronika | Web | 1. prosince 2011 v 14:11 | Reagovat

Vandi, bude ešte ďalšia kapitola??? Prosíííím, naozaj veľmi prosím. Ja sem chodím každý deň, či náhodou niečo nepribudlo a vždy odchádzam smutná. Nemôžeš nechať takú sľubnú poviedku len tak na ocot. Hmm??

6 Vanda Vanda | 15. prosince 2011 v 7:37 | Reagovat

Ahojky. Všem se strašně omlouvám. Nějak mi to psaní nejde, ale to bude tím, že musím psát bakalářku a na konci ledna mě čekají zkoušky. :-( Doteď jsem se pichtila se semestrálkou, kterou dneska odevzdávám. Mezi Vánocema a Silvestrem budu muset být v práci a vím, že tu nebudu mít skoro žádnou práci. Takže já Vám slibuju, že napíšu další kapitolku. :-)

7 Weronika Weronika | Web | 23. prosince 2011 v 20:20 | Reagovat

Super Vandi, teším sa na ďalšiu kapitolu. Len si oddýchni, my si na ďalšiu kapitolu pokojne počkáme. Hlavne že si sa ozvala :) Bola by veľká škoda, keby si len tak z ničoho nič prestala :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama