5. kapitola

20. září 2011 v 13:40 | Vanda |  Praeteritum a futuro
5. kapitola


Hermiona se postupem času začala pomalu smiřovat s tím, že si žádné přátele mimo Zmijozelskou kolej nenajde. Měla Severuse a to bylo docela málo. Hermiona byla zvyklá mít více přátel. Ne těch opravdových, ty měla jen dva, Rona a Harryho. Ale takové ty přátele co s nimi tlacháte o ničem, neznáte žádná jejich tajemství a ani oni neznají ty vaše. V podstatě o vás skoro nic neví. Jsou to lidé, které sice má člověk svým způsobem rád, ale ve skutečnosti, kdyby některého z nich ztratil, tak mu to nebude vůbec vadit.



No teď tady Hermiona neměla ani jednoho a vadilo jí to. Severus to bylo něco jiného. Severus si s ní nikdy jen tak o ničem nepovídal. Jen sem tam utrousil nějakou poznámku nebo se bavili o učení. Ale začínal se ji svým způsobem dostávat pod kůži.

Ale Lucius, to byl případ. Kolikrát na sobě cítila ty jeho bouřkové oči. Ale měla strach se mu do nich podívat. Proč? To sama nevěděla. Vždy když cítila, že se na ni dívá, tak se jí zježili chloupky na krku a snažila se rychle dostat z místnosti. Zajímavé. Ve své době mu čelila a nic to s ní nedělalo. A teď? Raději nad tím přestala přemýšlet.

Spíše by se měla snažit vymyslet jak se vyvlíknout z dnešního večírku. V dopoledních hodinách vyhrál Zmijozel nad Havraspárem zápas ve Famfrpálu. Tak se to samozřejmě muselo oslavit. Nechtěla slavit se Zmijozelskými, ale musela. Po zápase, kterého se nezúčastnila ani jako divák a místo toho se raději zašila v knihovně, za ní zašel sám Ledový Princ. Vzpomínka na tu scénu jí vyvolala husí kůži.

"Ach tady je naše nová spolužačka. Škoda, že jsi nebyla na zápase, věřím, že by se ti líbil. Merlinova Akademie je prý tímto sportem proslulá, vzešlo z ní nejvíce profesionálních famfrpálových hráčů. Tak jsem mylsel, že se zúčastníš." Lehce dotčeně pravil Lucius.

Hermiona zaskočená Luciusovým pokáráním odpověděla.

"No, já na sport zrovna moc nejsem a mám hodně učení… a tak."

Lucius jen pozvedl obočí a pravil.

"Ach tak, škoda. Každopádně počítám, že mi svojí neúčast při zápase vynahradíš účastí na oslavném večírku. Navíc, všiml jsem si, že kromě Severuse se tu s nikým nebavíš. Večírek je na seznamování nejlepší příležitost. Budu se na tebe těšit."

Než stačila Hermiona něco odpovědět byl pryč.

Večírek se Zmijozeláky. No už teď je celá na křivo. Ale ať přemýšlela sebevíc, žádná možnost úniku jí nenapadala. Ano, mohla by tam nejít, ale slyšela, že odporovat nebo se postavit Malfoyovi je hodně moc špatný nápad.

Takže bude muset tento večírek přežít!

Pomalu se blížil večer a s ním spojený večírek. Hermiona si tedy sbalila knihy, které si půjčila a vydala se do společenské místnosti. Když do ní vstoupila, okamžitě si všimla, že večírek už se pomalu rozjíždí. Vydala se do svého pokoje, aby si uklidila věci, ale cestu jí zastoupil vysoký blonďák.
"Kdepak Grangerová, já ti nedovolím vyhnout se večírku"

Sebral jí knihy, strčil je do ruky malé holčičce z prvního ročníku a nařídil jí, aby je odnesla do Hermionina pokoje. To se tedy Hermioně vůbec nelíbilo. Co si sakra o sobě myslí? Zatímco se v duchu rozčilovala, tak Lucius pro sebe i pro ni sehnal skleničku punče.

"Tak na tebe Grangerová. Vítej mezi námi." S tím Lucius zvedl sklenku k přípitku.

Hermiona následovala jeho příkladu a připila si s Luciusem. Tedy, čekala, že ten punč bude obsahovat kapku alkoholu, ale to co jí proteklo hrdlem, rozhodně obsahovalo více než trochu alkoholu. Měla co dělat, aby se nerozkašlala. Lucius jí pobaveně sledoval a dolil jí sklenku.

"Pojď se posadit, popovídáme si."

Hermiona s pocitem totálně prohořelého hrdla jen kývla a následovala Luciuse k pohovce. Sice na ní sedělo několik studentů nižších ročníků, ale jakmile uviděly Luciuse, okamžitě mu uvolnily místo. Lucius počkal, až se Hermiona posadí a pak sám usedl těsně vedle ní.

"Takže Hermiono, pověz mi něco o sobě. Nějaký čas tě sleduji a jediné, co jsem zatím zjistil je, že z nějakého důvodu se vyhýbáš svým spolužákům z koleje. Ale s ostatními kolejemi se pokoušíš spřátelit. Nějak to nechápu a dělá mi to starosti."

Tak tohle Hermiona nečekala. On věděl o jejím pokusu spřátelit se s Havraspárskými. To není dobře. Sakra, Lucius je až moc všímavý! Honem se snažila vymyslet adekvátní lež. Ale kvůli alkoholu, co jí stoupal do hlavy, se jí to nedařilo. Čím déle přemýšlela nad odpovědí, tím širší úšklebek se objevoval na Luciusově tváři.

"Dobře, myslím, že tě dnes už nebudu trápit. Ale příště už nechci vidět žádné pokusy o kontaktování jiných kolejí. Jinak bych musel…"

Co by musel už se Hermiona nedozvěděla. V tu chvíli se totiž ozvala rána z druhé strany společenské místnosti a přerušila tak Luciovu výhružku.

"Omluv mě, prosím." S tím se Lucius zvedl a šel se podívat, co se stalo.

Hermiona nelenila a okamžitě se zvedla k útěku. Ale při tom rychlém pohybu se jí zamotala hlava a ona spadla zpátky na pohovku. Zachichotala se. Její alkoholem omámené mysli to přišlo dosti směšné. Dopila zbytek punče a tentokrát se zvedla z pohovky pomalu. Když byla pevně na nohou, zamířila směrem ke své ložnici. Ale už podruhé toho večera jí to bylo znemožněno. Tentokrát Severusem.

Najednou se před ní objevil a zastoupil jí cestu. Pak už jen vnímala, jak jí někam odvádí. Po chvilce si uvědomila chlad kolem sebe a zjistila, že je někde v chodbách bradavického sklepení.

"Severusi, kam mě to vedeš?" Zeptala se Hermiona se smíchem.

Severus se k ní otočil, bylo na něm vidět, že stejně jako ona má v sobě značnou dávku alkoholu. Ale on se neusmíval. Náhle ji přitiskl na studenou zeď sklepení a přistoupil k ní tak těsně, že se jí dotýkal celým tělem. V tu chvíli Hermioně zmizel úsměv z tváře. Hleděla do těch onyxových očí a pomalu se v nich utápěla. Severus se pomalu skláněl k jejím rtům. Ona ani nedýchala a jen čekala.

Pak se jejich rty dotkly. Nejdříve jemně, jen v malém motýlím pohlazení, pak Severus jemně olízl svým jazykem její horní ret a hned nato spodní. Hermiona blaženě vzdychla. To dodalo Severusovi odvahu a začal jí opravdově a hladově líbat. Hermiona mu proplela prsty do vlasů, aby si ho mohla přitáhnout blíže. On ji jednou ruku položil na bok a druhou jí chytil vzadu za krkem.

Hermioně připadalo, že se líbali snad věky. Pak Severus oddálil své rty od jejích a přitiskl své čelo na její. Pomalu se snažili zklidnit dech a tlukot srdce.

Po několika málo minutách se Severus odtáhl. Pohladil jí rukou po tváři, zatímco se jí upřeně díval do očí. Pak jí beze slova chytl za ruku a odváděl zpět do společenské místnosti. Když prolezli portrétem, Severus pustil její ruku a vydal se k chlapeckým ložnicím nechávaje Hermiona samotnou.

Hermoina se rozhlédla po nyní poloprázdné společenské místnosti. Teď už zde zůstali jen studenti vyšších ročníků. V křesle u krbu uviděla Luciuse a u něho na opěradle sedíc Narcissu Blackovou.

Jak to Lucius říkal? Večírek je nejlepší příležitost k seznamování. Proč ne. Díky ještě stále působícímu alkoholu jí to přišlo jako dobrý nápad. Vzadu na jejím oblíbeném místě spatřila několik dívek z jejího ročníku a vydala se za nimi.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Note:
Ahojky. Tak jsem ze sebe vymačkala tuhle kapitolku. Přijde mi, že jsem na to šla možná trochu rychle, ale protože už teď mám skluz jeden den, tak jí sem dávám. Budu se snažit, aby další kapitolka byla o hodně kvalitnější. Usmívající se
Vaše Vanda

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sonick Sonick | 20. září 2011 v 17:08 | Reagovat

tak teď jsem úplně zmatena :o) tajně jsem doufala, že Hermiona zkončí s Luciusem a Severus mi úplně překazil plány :D jinak už se těším moc na další kapitolu, jsem zvědavá, jak večírek dopadne :)

2 Weronika Weronika | Web | 20. září 2011 v 17:11 | Reagovat

Jee, super... veľmi pekná kapitola, naozaj sa mi páčila... Lucius je tu úžasne opísaný, som zvedavá na ďalší vývoj vzťahu medzi ním a Herm. Severus bol tiež dobrý, v alkoholovom opojení pobozkať Hermionu a potom ju bez jediného slovka nechať v spoločenskej miestnosti. To sa naňho podobá :D
Každopádne dúfam, že oskoro prídu na scénu aj naši chrabromilskí záškodníci a s Herm sa skamošia. Viem, že to nejde len tak, ale aj tak, nádej zomiera posledná. Hlavne teraz to bude ťažké, keď jej Lucius vyslovene zakázal skúšať si nájsť kamošov z iných fakúlt.
No nič, ostáva mi už len čakať na ďalšie úžasné pokračovanie. Ďakujem za dnešnú kapitolu :)

3 Sonick Sonick | 9. října 2011 v 21:12 | Reagovat

mohla bych se zeptat jak to vypadá s další kapitolou? jsem už nedočkavá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama