3. kapitola

17. srpna 2011 v 7:52 | Vanda |  Praeteritum a futuro
3. kapitola


Na hodinu přeměňování přišly tak akorát včas. Sedla si do lavice vedle Severuse. Zdálo se, že z toho není nadšený, ale nic neřekl. Rozhlédla se kolem sebe, aby si prohlédla své "nové" spolužáky.

V lavicích za ní seděli její spolužáci ze Zmijozelské koleje. Teď když patřila mezi ně, snažila se na ně dívat jinak než dříve. Ale stejně jí to moc nešlo. V lavicích ve vedlejší řadě seděli Nebelvírští studenti. Jak moc si přála sedět tam s nimi.


Projížděla očima jednu lavici za druhou. V té první, hned vedle ní, seděla drobná rezatá dívka s nádherně zelenýma očima. Obličej měla jako panenka a když se podívala Hermioniným směrem a usmála se, obličej se jí projasnil a Hermiona okamžitě věděla, o koho jde. Ach Harry! Všichni říkaly, že Harry je celý otec a po matce má jen oči. Ale to nebyla tak úplně pravda. Harry měl její usměv. Ten drobný ďolíček ve tváři, který se mu při úsměvu objevoval, teď uviděla na tváři mladé Lili Potterové. Hermiona jí úsměv opětovala a pak se přesunula dále.

Za Lili seděly nějaké dvě dívky a za nimi dva chlapci, kteří Hermioně nic neříkaly. Ve čtvrté a páté lavici seděly další povědomé tváře. Dva černovlasí chlapci a dva špinaví blonďáčci. V jednom černovlasém chlapci Hermiona poznala Harryho otce, Jamese Pottera. Ta podoba byla vskutku úžasná. Druhý černovlásek s rošťáckýma očima a zjevnou sebedůvěrou musí být Sirius Black. Za nimi zaznamenala v sedících chlapcích bledého Remuse Lupina a tlustého Červíčka.

Než se nad nimi Hermiona stačila trochu více zamyslet, přerušil jí hlas ostrý jako břitva.

"Dávejte pozor, slečno Grangerová! Nevím, na co jste byla zvyklá ve Spojených státech, ale zde platí jasná pravidla a vy je budete dodržovat. A začnete s tím, že když váš vyučující vstoupí do třídy, dáte mu náležitě najevo svoji úctu tím, že budete dávat pozor. Je vám to jasné, slečno Grangerová?"

Hermiona jen zmateně přikývla. Nikdy takovouhle profesorku McGonagalovou nezažila. Připomínala jí Snapea, když ji učil v jejím čase.

"Výborně," odvětila profesorka a začala vykládat o přeměně magických kovů v živé bytosti.

"Takže minulý rok jsme si říkaly, že magické kovy jako dračí zlato, trpasličí stříbro a elfská ocel jsou velmi mocné magické kovy. Proč jsou pro přeměňování tak důležité?" Položila profesorka třídě otázku.

Přihlásila se Hermiona a Lili. Ještě než stačila profesorka někoho vyvolat, zaslechla Hermiona tichou odpověď od svého souseda. Nato profesorka vyvolala Lili.

"Magické kovy jsou pro přeměňování důležité proto, že mohou přeměněné v živé tvory vydržet i několik let." Odpověděla zrzavá dívka.

"Velmi správně. Pět bodů pro Nebelvír." Zareagovala McGonagalová a jala se dále vykládat látku.

"Proč ses nepřihlásil? Odpověď jsi znal." Dorážela Hermiona na svého souseda. Ten po ní jen hodil ošklivý pohled a dále si jí nevšímal. Hermiona otevřela pusu, aby na Severuse mohla dále naléhat, ale přerušila jí profesorka.

"Slečno Grangerová, už zase nedáváte pozor. Chcete snad dostat školní trest? Jste zde první den, to by nebyl zrovna šťastný začátek v nové škole. Odečítám pět bodů Zmijozelu. A ještě jednou vás nachytám, že nedáváte pozor a trest vás nemine." Načež profesorka MacGonagalová odplula na za katedru, aby předvedla ukázku přeměny magického kovu v živého tvora.

Hermiona zostuzená profesorčiným kázáním a obdařena ledovým zamračeným pohledem od Severuse se už raději věnovala jen výkladu. Neuniklo jí chichotání a mumlání z lavice, kde seděl Harryho otec se Siriusem. Ale raději si toho nevšímala, školní trest dostat nechtěla. Profesorka během hodiny ještě mnohokrát položila studentům nějakou otázku. Hermiona se hlásila, aby si to alespoň trochu u profesorky vyžehlila, ale nedostala k tomu příležitost. McGonagalová ji přehlížela a vyvolávala pouze Nebelvírské.

Když konečně zazvonilo a profesorka ukončila hodinu, obrátil se na Hermionu Severus.

"Rád bych tě upozornil, že naše kolej dnes kvůli tobě přišla o nějaké body. Víš, co to znamená?" Ale na odpověď nečekal a hned pokračoval. "Takže předpokládám, že tě dnes čeká výslech od Malfoye a věř, že to nebude nezávazná konverzace. Malfoy dokaže být pěkně nepříjemný, tak se snaž jich neztratit víc."

" Omlouvám se, už se to nestane. Ale nechápu, proč na mě profesorka byla taková. Vždyť ti kluci z Nebelvíru se tam normálně bavili a jim nic neřekla. Taky stále nechápu, proč ses nepřihlásil, když jsi znal odpovědi?" Ptala se Hermiona. Dostalo se jí nevěřícného pohledu.

"Proč bych se měl hlásit, když vím, že mě McGonagalová stejně nevyvolá? Doporučuji ti, aby ses pro příště takhle hloupě jako nějaký Nebelvír neptala a radši pozorovala. Tím nejlépe zjistíš, jak to tady chodí. A že ne všichni učitelé jsou nestranní., hlavně když jsou hlavami koleje. A teď mě omluv, musím jít na hodinu lektvarů."

Severus se podle svých slov otočil a zamířil do sklepení. Hermiona ho tedy následovala a přemýšlela o jeho slovech. Hloupě se neptala jako Nebelvír? Nevěděla, jestli se má cítit uražená nebo ne. Neptat se a pozorovat. Bude se podle toho řídit. Nehodlala být zase za hlupáka. Bude se holt muset začít chovat jako Zmijozel. Být nepříjemná, vypočítavá a lstivá. Ale jak tohle zvládne po pěti letech strávených v Nebelvíru? Rozhodla se nad tím nepřemýšlet a vše řešit až za běhu. Spokojená se svým rozhodnutím vkročila do třídy.

__________________________________________________________________________________________________

Hermiona seděla na obědě a gratulovala si, že zbytek dopoledního vyučování už proběhl bez komplikací. Sice zatím nedostala žádné body, ale to dohoní. Uposlechla Severusově radě a jen pozorovala. Nesnažila se být aktivní, zatím jen zjišťovala jak se který učitel ke Zmijozelu chová. U McGonagalové bylo očividné, že Zmijozel rozhodně nepodporuje, kdežto Nebelvíru skrytě nadržuje. Je zajímavé, že si toho Hermiona za pět let studia v její době nevšimla. Dále na lektvarech u profesora Křiklana vše probíhalo úplně stejně jako v její době. To bylo v pořádku. A na ostatní hodiny měla učitele, které vůbec neznala.

Zrovna koukala do svého rozvrhu, jaké předměty ji čekají na odpoledním vyučování, když si k ní přisedl šedooký blonďák.

"Jsem Lucius Malfoy, prefekt. Jistě už víš, co to znamená. Ty jsi tady nová, že? Všiml jsem si, že už jsme dnes kvůli tobě přišly o nějaké body. Chápu, jsi tu nová, takže ti to pro dnešek odpustím. Ale pokud by se to mělo opakovat, tak už nebudu tak velkorysý."

Dál si jí nevšímal a ucedil na Severuse.

"Měl by sis jí více hlídat. Ať už se to neopakuje. Jinak víš, co tě čeká."

S tím se blonďák zvedl a majestátně odkráčel z Velké síně.

"Zajímavé." Zabručel si pro sebe Severus.

I přes to, že to Hermiona slyšela, raději se nevyptávala, o čem mluví. Spíše čekala, že jí znovu vynadá. Ale Severus už neřekl ani slovo, odložil příbor a zvedal se od stolu. Hermiona si jen povzdechla nad nedojedeným obědem a okamžitě ho následovala. Nechtěla vypadat podezřele tím, že by do učebny, ve které jakoby ještě nikdy nebyla, dorazila sama.

__________________________________________________________________________________________________

Ten samý den večer seděla Hermiona ve společenské místnosti a dělala si domací úkoly, které ve svůj první vyučovací den dostala. Severus seděl o několik míst od ní a také se věnoval studiu. U krbu, kde seděli studenti sedmých ročníků, zahlédla Hermiona Luciuse Malfoye. Vedle něho seděla vysoká blonďatá kráska a neustále mu něco povídala. Lucius se vždy jen občas lehce usmál, ale bylo vidět, že ho jejich konverzace nudí. Bez zájmu se rozhlížel po společenské místnosti.

Hermiona na něho fascinovaně zírala. Ledový princ. Tato dvě slova ho přesně vystihovala. Seděl si tu jako princ na trůnu a v jeho tváři bylo vidět pohrdání nad ostatními. Najednou se jejich oči střetly. Hypnotický pohled jeho šedých očí jí způsoboval mrazení kolem páteře. Měla pocit, že to trvalo snad celou věčnost, než jejich oční kontakt přerušil spolužák, co procházel místností. Hermiona se už raději neodvažovala podívat Malfoyovým směrem.

Raději se rozhodla, že je již načase pokusit se navázat nějaké přátelství. Zatím tu nikoho mimo Severuse neznala a tak chtěla začít u něho. Sbalila si věci a přesunula se k němu.

"Ahoj Severusi. Chtěla jsem ti poděkovat, že jsi se mnou měl dnes tu trpělivost a všechno jsi mi tady ukázal. Vím, že jsi to dostal nařízeno, ale stejně jsem ti vděčná. Doufám, že se na tebe budu moci obrátit, když si s něčím nebudu vědět rady?"

Hermiona čekala, jestli Severus nějak zareaguje, ale ten se na ni jen díval a nic neříkal. Nakonec se zase sklonil nad učebnicí a dál si jí nevšímal.

"Tak dobrou noc, Severusi." Popřála mu ještě a raději se rozhodla ho dnes nechat být. Zítra je taky den a ona přijde na způsob jak vycházet se Zmijozely. Na jeho odpověď nečekala, zvedla se a odcházela do pokoje. Když byla několik kroků od vchodu do chodby vedoucí do dívčích ložnic, měla pocit, že zaslechla tiché "dobrou". Ale nebyla si jistá.

Vešla do svého pokoje, odložila učebnice na stolek a vydala se do koupelny, aby si vyčistila zuby. Když přišla zpět už převlečená, lehla si do postele a cítila se unavená jako ještě nikdy. Den ve Zmijozelu byl opravdu náročný. Během minuty usnula do pokojného spánku, plného krásných snů.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lily Lily | 17. srpna 2011 v 16:30 | Reagovat

Teda páni.. profesorka se nezdá.. ale vážně si myslím, že ji většinou všichni považují za přísnou, ale spravedlivou. Do jisté míry ty svoje nebelvíry rozhodně nikdy nepodporovala.. no ale jak myslíš:)

2 Vanda Vanda | Web | 17. srpna 2011 v 18:54 | Reagovat

Lili: Ja vím, že je přísná a spravedlivá. Ale byla taková opravdu vždy? :-) Já jsem se nikde v knížkách nedočetla jaká byla v době Pobertů. Lidi se mění. :-) A já jsem tímhle hlavně chtěla ukázat, že ne vše je jen černé a bílé. A Hermiona potřebuje pár kopanců, aby měla motivaci sžít se se svými Zmijozelskými spolužáky. :-D

3 Weronika Weronika | Web | 19. srpna 2011 v 13:49 | Reagovat

Jééj, veľmi pekná kapitola :) McGonagallovej správanie ma trošku prekvapilo, ale vôbec nie nepríjemne. Takáto McGonagallová, ktorá podporuje svoju vlastnú fakultu nie je žiadnym prekvapením. Hoci v originále to nebolo ukázané takto otvorene, vždy mi pripadala ako nadržiavačka Chrabromilu (aj keď v oveľa miernejšej forme ako Snape).
Lucius teda úplne perfektný, jeho postavu jednoducho milujem a ten jopis ako ľadového princa naňho sedí. Dúfam, že v poviedke sa bude vyskytovať pravidelne :)
Tiež som zvedavá, či bude niečo medzi Lily a Hermionou, alebo či sa nakoniec spriatelí so Záškodníkmi. Nechám sa prekvapiť a už teraz sa teším na novú kapitolku :)

4 wikki98 wikki98 | 22. srpna 2011 v 11:37 | Reagovat

Moc hezká kapitolka strašně jsem se na ni těšila.Hrozně mě překvapipila McGonagallová.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama