2. kapitola

4. srpna 2011 v 12:56 | Vanda |  Praeteritum a futuro
Betareader HaniSek

  1. kapitola
"…ZMIJOZEL!"
Hermiona nemohla uvěřit svým uším. Zmijozel! To snad ne. Hlavou jí to jediné proklaté slovo rezonovalo tak, až měla dojem, že jí praskne hlava. Když jí profesorka McGonagalová sundala Moudrý klobouk z hlavy, roztřeseně se postavila na nohy. Ach Merline! Stále tomu nemohla uvěřit. Zmijozel! Mechanicky jako robot se vydala ke stolu Zmijozelské koleje. Až když stála u stolu, odvážila se podívat na své nové spolužáky. Ve spoustě pohledů se odrážela nejistota, v některých vypočítavost a dokonce snad několikrát zahlédla i radost. Jak tak procházela pohledem z jednoho Zmijozela na druhého došla až ke kouřově šedému pohledu. Ty oči si ji prohlíželi se zájmem a mírnou arogancí. Ze zajetí tohoto pohledu jí vyrušil poněkud sarkastický chlapecký hlas:



"Pokud ses už dosti vynadívala, bylo by dobré, kdyby sis se mnou šla sednout ke stolu. Profesor Brumbál mi dal za úkol seznámit tě se školou a tvými povinnostmi."

Hermiona se podívala po původci jejího vyrušení. Černovlasý chlapec, starý zhruba stejně jako ona, s onyxově černýma očima a poněkud výrazným nosem na ní shlížel netrpělivým pohledem.

"Jistě." Odpověděla a následovala chlapce, který okamžitě zamířil ke svému místu u stolu, přemítajíc jestli se jí to vše jen nezdá. Vidět Severuse Snapea, učitele lektvarů a postracha školy za jeho mladých studentských let ji připadalo přinejmenším zvláštní.

Poté co se oba usadili, se chlapec představil. "Mé jméno je Severus Snape. Celý dnešní den tě budu všude doprovázet a ve všem ti pomáhat. Tady máš svůj rozvrh." A podal jí kus pergamenu.

"Já jsem Hermiona Grangerová a děkuji, že jsi tak laskav, že mi pomůžeš" Snažila se být Hermiona zdvořilá. Ale následující slova jí ji přesvědčila, že se zdvořilostí u tohoto chlapce nepochodí.

"Mám to nařízeno od ředitele, takže ti tím těžko prokazuji nějakou laskavost. Už se nemůžu dočkat, až se tě na konci dne zbavím a budu se moci věnovat daleko důležitějším věcem."

Hermiona s mírným úsměvem jen zavrtěla hlavou. Bylo roztomilé vidět, jak se Severus snaží být nepříjemný a nerudný, ale ještě to nezvládá tak dokonale jako v dospělosti.

"Takže pokud jsme si již vše ujasnili, doporučil bych ti něco sníst a hned poté se vydat do Zmijozelské společenské místnosti, kde na tebe jistě budou čekat tvé věci. Jako první hodinu máme Přeměňování a McGonagalová naši kolej nemá zrovna v lásce a já bych nerad přišel o body hned první školní den za pozdní příchod," upozornil ji Severus. Hermiona se raději pustila do jídla, protože hrozilo, že vybuchne smíchy.

Nandala si misku kukuřičných lupínků a zalila je mlékem. Poté na ně nakapala trochu medu a mohla se s chutí pustit do jídla.

Když o pět minut později dojedla, Severus na nic nečekal a postavil se. Dal ji tím jasně najevo, že si má pospíšit. Hermiona tedy také vstala a vydala se za ním ven z Velké sině.

Kráčela se svým spolužákem Bradavickými chodbami a poslouchala jeho monolog o tom, jak to ve škole chodí a jaké jsou povinnosti studentů.

Nakonec se spletitými chodbami Bradavického sklepení dostali před portrét Salazara Zmijozela. Severus Hermioně vysvětlil, že na otevření vchodu do koleje je potřeba znát heslo a vyslovit jej před portrétem. Nakonec sám zvolal "sanguinem purum" a čekal, až se obraz odklopí, aby mohl vstoupit. Poté co ho Hermiona následovala a ocitla se tak ve společenské místnosti Zmijozelu, údivem málem otevřela pusu. Vzpomněla si, jak jí Harry s Ronem vždy vyprávěli jak je Zmijozelská společenská místnost studená a odporná. Ale nebylo tomu tak. V místnosti panovalo příjemné teplo a z každého koutu místnosti na ni dýchal přepych.

Místnost nebyla kruhová, jak tomu byla zvyklá z Nebelvírské věže, ale tvořil je šestiúhelník. Byla vyvedena v typicky Zmijozelských barvách. U jedné jeho stěny se právě nacházely, byl zde vstup. Naproti byl masivní krb, na jehož římse stálo několik Bradavických školních pohárů. Ve stěnách po pravé straně byli na každé jedny dveře. Hermiona usoudila, že vedou do chlapeckých a holčičích ložnic. Po levé straně krbu téměř celou horní půlku stěn tvořila tlustá okna, za kterými bylo vidět jezero. Respektive bylo vidět do jezera, společenská místnost Zmijozelu byla zřejmě pod úrovní hladiny. Hermiona si ten pohled na vodní rostliny a ryby proplouvající kolem nich okamžitě zamilovala. Pod okny bylo několik pohodlných sofa, aby zde studenti mohli relaxovat.

Severus čekal až se Hermiona vynadívá a užíval si její údiv. Poté jí poslal do dveří vedoucích do dívčích ložnic, aby si tam ve svém pokoji vzala učební pomůcky na dnešní den. Našla dveře od pokoje, ve kterém se měla nacházet její ložnice a vstoupila dovnitř. Překvapilo jí, že vstoupila do další chodby s šesti dveřmi. Na každých bylo napsané jméno jedné studentky. Když Hermiona našla to svoje a otevřela, dveře ocitla se v nevelké místnosti, kde byla jedna postel, jeden psací stůl se židlí a skříň. Ona má pokoj jen pro sebe? Páni! To je skvělé. Proč to takhle není v Nebelvíru? Bylo by lepší kdyby i nebelvírští studenti měli každý svůj soukromý pokoj, aby se mohli lépe soustředit na učení. Až se vrátí zpět do své doby, zeptá se na to své kolejní ředitelky.

Přestala nad tím přemýšlet a vrhla se rovnou k psacímu stolu, kde bylo vyskládáno několik učebnic, pergamenů, brků a kalamář. Vybrala potřebné knihy na dnešní den a s několika pergameny a psacími pomůckami je nacpala do tašky přehozené přes židli. Bude muset poděkovat profesoru Brumbálovi za jeho laskavost, že jí poskytl všechno potřebné vybavení.

Přehodila si tašku přes rameno a vykročila vstříc své první hodině.

Note:
Doufám, že se povídka zatím líbí. Stále přemýšlím nad názvem, takže pokud by někoho napdalo příhodné pojmenování této povídky pište je do komentářů. Předem děkuji. Vaše Vanda
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 wikki98 wikki98 | 4. srpna 2011 v 13:21 | Reagovat

Moc super kapitola strasne jsem se na ní tesila!!A jak tak koukám Snape byl neprijemny uz za mlada...chudak Hermiona!!
Jo Vando fakt hezky pises.:-)

2 Weronika Weronika | Web | 5. srpna 2011 v 16:06 | Reagovat

Ahojky, tak dnes som sa nejako náhodne preklikala až na tvoj prečítala si toto začínajúce dielo :) Poviedok, kde sa naši hrdinovia (resp. hrdinka) vráti do minulosti splniť nejakú úlohu je mnoho, ale musím uznať, že s Hermionou v Slizoline som sa ešte nestretla :) zaujímavý začiatok, len škoda, že kapitolky sú také krátke. Verím, že z toho bude úžasný príbeh, ktorý si veľmi rada prečítam :) ... som zvedavá na Luciusa, snáď sa tam vyskytne často a nebude v role úplného zlého arogantného idiota :) A tiež som zvedavá, ako sa k Hermione budú správať záškodníci, zvlášť Sirius a James :) aj keď je tu Mia v Slizoline, mohli by sa napríklad spriateliť a prekonať tak fakultnú rivalitu. A samozrejme, nemenej zvedavá som na samotné Hermionino poslanie :)
Dúfam, že ďalšia kapitola bude čoskoro :) Ak chceš, skoč sa pozrieť ku mne na stránky (hp-poviedky.wgz.cz), a ak máš záujem, môžem tam vložiť odkaz aj na tvoj blog :) Stačí mi tam len nechať odkaz. Inak, k tomu názvu, nenapadlo ma absolútne nič, skús popremýšľať a názov vyber podľa hlavnej zápletky, alebo tej Hermioninej misie :) Som si istá, že niečo skvelé vymyslíš :)

3 Vanda Vanda | Web | 8. srpna 2011 v 10:17 | Reagovat

Wikki: Díky

Weronika: Děkuju za komentář. Určitě se pokusim dělat kapitolky delší.

4 Valli Valli | 11. srpna 2011 v 12:42 | Reagovat

Hm není to špatná povídka ;) Už sem pár povídek, kde Hermiona byla ve Zmijozelu četla, tak doufám, že bude stejně dobrá jako ty ostatní :)

5 Terrik Terrik | 11. srpna 2011 v 20:10 | Reagovat

vypadá to moc zajímavě a těším se na další, mám ráda povídky s tematikou cestování v čase, obzvlášť, je-li tam Severus:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama