Srpen 2011

Omluva

31. srpna 2011 v 8:46 | Vanda
Zdravím,

Dnes měla přibýt další kapitola. Moc se omlouvám, ale nestíhám. Mám zatím napsanou čtvrtinu. Chodím do práce a do toho ještě studuju. Šéf si teď vymyslel, že mám pro něj vypracovat směrnice a zítra mám zkoušku z matiky (integrály, derivace a podobný chuťovky). O víkendu už bych měla mít víceméně volno, takže v pondělí slibuju, že další kapitola určitě bude.

Díky za pochopení.
Vaše Vanda

3. kapitola

17. srpna 2011 v 7:52 | Vanda |  Praeteritum a futuro
3. kapitola


Na hodinu přeměňování přišly tak akorát včas. Sedla si do lavice vedle Severuse. Zdálo se, že z toho není nadšený, ale nic neřekl. Rozhlédla se kolem sebe, aby si prohlédla své "nové" spolužáky.

V lavicích za ní seděli její spolužáci ze Zmijozelské koleje. Teď když patřila mezi ně, snažila se na ně dívat jinak než dříve. Ale stejně jí to moc nešlo. V lavicích ve vedlejší řadě seděli Nebelvírští studenti. Jak moc si přála sedět tam s nimi.

Info k povídce

8. srpna 2011 v 12:02 | Vanda |  Praeteritum a futuro
Praeteritum a futuro

Postavy: Hermiona Grangerová, Severus Snape, Lucius Malfoy, Pobertové a další

Děj: Hermiona se dostane do minulosti, kde má pravděpodobně splnit nějaký úkol. Je zařazena do Zmijozelu a tím se vše maličko zamotává. Zjistí, že vše není jen černé a bílé a najde lásku tam, kde by jí nikdy nečekala...

Prohlášení: Všechny postavy patří J.K.Rowlingové a já si na ně nečiním žádná práva. Tato povídka nebyla vytvořena za účelem zisku.

Poznámka: Budu se snažit přidávat kapitoly každých 14 dní. A pokusím se je psát delší.
:-) Ale nic neslibuju. :-)

2. kapitola

4. srpna 2011 v 12:56 | Vanda |  Praeteritum a futuro
Betareader HaniSek

  1. kapitola
"…ZMIJOZEL!"
Hermiona nemohla uvěřit svým uším. Zmijozel! To snad ne. Hlavou jí to jediné proklaté slovo rezonovalo tak, až měla dojem, že jí praskne hlava. Když jí profesorka McGonagalová sundala Moudrý klobouk z hlavy, roztřeseně se postavila na nohy. Ach Merline! Stále tomu nemohla uvěřit. Zmijozel! Mechanicky jako robot se vydala ke stolu Zmijozelské koleje. Až když stála u stolu, odvážila se podívat na své nové spolužáky. Ve spoustě pohledů se odrážela nejistota, v některých vypočítavost a dokonce snad několikrát zahlédla i radost. Jak tak procházela pohledem z jednoho Zmijozela na druhého došla až ke kouřově šedému pohledu. Ty oči si ji prohlíželi se zájmem a mírnou arogancí. Ze zajetí tohoto pohledu jí vyrušil poněkud sarkastický chlapecký hlas: