Prolog

12. července 2011 v 12:47 | Vanda |  Praeteritum a futuro
Betareader HaniSek

Prolog

Procházela se chodbou podél severní věže a nevnímala nic než pradávnou magii sálající ze zdí hradu. Chvilkami se Hermioně zdálo, že cítí, jak hradní magie zalévá její tělo teplem, které přechází do mírného brnění. Byl to nádherný pocit a v této nezapomenutelné chvíli si připadala tak mocná a silná, až se jí zdálo, že ta síla vytryskne její kůží. Jak tak kráčela a nevnímala nic, než ten zvláštní pocit dostala se až do Vstupní síně, kde si teprve uvědomila, jaký kus ušla a že už je po večerce.



Náhle, jakoby to svými myšlenkami přivolala, zaslechla hlas. To školník Filch se svou odpornou kočkou, kterou oslovoval paní Norrisová, šel po schodech směrem k Hermioně. Ta zoufale přemýšlela, kam by se schovala, když v tom ji náhle upoutaly malé tmavošedé dveře umístěné vedle velkých dveří vedoucích do Velké síně. Na malý okamžik se zarazila, protože si nedokázala vybavit, že by tam ty dveře kdy viděla. Ale na přemýšlení neměla moc času, poněvadž se už školník Filch blížil a každou chvíli ji mohl spatřit. Instinkt ji donutil prolézt těmito podivnými dveřmi a zabouchnout za sebou. Náhle se dveře přeměnily na kamennou zeď a než se nad tím udivená Hermiona stačila zamyslet, uslyšela za sebou skřehotavý hlas.

"Copak to tu máme? Nějaký studentík není po večerce ve své posteli. Hm…to bude velice nepříjemný školní trest."

Na to se krákoravě zasmál, ale hned zase zvážněl a jeho rty se zkřivily do velice nehezkého šklebu.
"Tak honem pojďte, slečinko! Jdeme do ředitelny."

Hermiona smířená se svým osudem svěsila hlavu a vykročila s Filchem směrem k ředitelně.

Když dorazili do ředitelny a školník odešel, tak se konečně donutila zvednout hlavu a čelit tak svému prohřešku. Uviděla před sebou velký mahagonový nádherně vyřezávaný stůl a za ním seděl a zkoumavě si Hermionu prohlížel ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích Albus Brumbál.

"Vy nejste místní studentka, že?" Optal se ředitel s podezřením v očích.

Než Hermiona stačila něco odpovědět, ředitel pokračoval.

"Vidím, že máte na sobě školní hábit, ale jsem si jist, že jsem vás na této škole nikdy neviděl. Máte mi k tomu co říci?"

"Pane řediteli, já jsem přeci Hermiona Grangerová. Chodím do šestého ročníku s Harrym Potterem a…", nestačila větu dokončit, protože jí do toho ředitel skočil.

"Harry Potter? Zde je jeden student, ale ten se jmenuje James Potter. Nespletla jste se, slečno?"

"James? Ale to je přeci Harryho otec a ten…" .

Že tuto školu navštěvoval asi před více, jak patnácti lety už nedořekla, poněvadž jí náhle došla ta strašlivá skutečnost.

"Jaký je rok?" Vyhrkla a s překvapením sledovala jak se Albus Brumbál za svými půlměsícovými brýlemi usmál.

"Velice zajímavá otázka, slečno Grangerová. Je rok 1976." Těmito slovy jí Brumbál potvrdil její hrůznou myšlenku.

"Ach Merline! Jak je to vůbec možné? Vždyť jsem jen prošla dveřmi…to snad…" Nahlas přemýšlela Hermiona.

Brumbál se nad jejím hloubáním jen pousmál a zeptal se.

"Slečno Grangerová, co kdybyste se se mnou podělila o váš příběh, jak jste se sem dostala a pak bychom o tom popřemýšleli oba?"

"Ach, jistě." Odvětila Hermiona a pustila se do vyprávění svého pozoruhodného cestování časem. Skončila a Brumbál se na ni zamyšleně díval.

"Hm, to je velice zajímavé. Zdá se, že hrad nás dokáže stále více a více překvapovat. Ale k vaší věci. Mám dojem, že hrad vás do této doby přenesl z nějakého určitého důvodu. Myslím, že ani nemá smysl pokoušet se vás zatím dostat zpět do vaší doby. Až zde splníte to, proč vás sem hrad poslal, jsem si jist, že se věci vyřeší samy. Souhlasíte se mnou?"

"Splním co? Pane řediteli, mě nenapadá žádný důvod, proč by mě do této doby hrad posílal. Přece musí být nějaké řešení, nějaká možnost jak mě dostat zpět." Hermiona se nedokázala smířit s tím, že by tu měla zůstat "kdo ví jak dlouho". Ale při pohledu na Brumbála jí bylo jasné, že jí nic jiného nezbývá.

"Tak dobře. Co mám teď dělat? Necháte mě zde studovat? V mé době jsem byla na začátku šestého ročníku. Ale nemám zde žádné učebnice, ani oblečení, vše zůstalo v mém pokoji v mé době."

"Bez obav slečno Grangerová, všechny věci vám zde půjčíme, to není problém. Spíše musíme vymyslet uvěřitelnou historku, co zde děláte." Brumbál se na okamžik zamyslel: "Hm…viděl bych to tak, že jméno si můžete ponechat, budete tvrdit, že jste studovala v Americe na Merlinově Akademii. Vaši rodiče se do Anglie museli přestěhovat kvůli práci a vy samozřejmě s nimi. Co říkáte?"

"Samozřejmě, to zní dobře," odvětila nenadšeně Hermiona. Vůbec se jí nezamlouvalo, že by zde měla zůstat.

Naopak Brumbálovo nadšení bylo velké.

"Výborně! Hlavně nezapomeňte, že nesmíte s nikým mluvit o budoucnosti. Mohlo by to mít nedozírné následky. Zítra budete zařazena Moudrým kloboukem do koleje. Přijďte ráno v 7.30 na snídani. A teď už je myslím na čase, aby vás náš milý školník pan Filch odvedl do křídla pro návštěvy do pokoje, abyste si mohla v klidu odpočinout."

S tichým "děkuji" se Hermiona zvedla a odešla plná chmurných myšlenek s Filchem z ředitelny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama