1. kapitola

27. července 2011 v 13:58 | Vanda |  Praeteritum a futuro
Betareader HaniSek


  1. kapitola
Pokoj pro návštěvy nebyl jen obyčejný pokoj. Tvořil ho v podstatě takový menší byt. Ten se skládal ze tří místností. Z obýváku, do nějž se vešlo z chodby, ložnice a malé koupelny. Obývací pokoj byl středně velký, vymalovaný okrovou barvou s hnědými závěsy kolem oken a hnědým huňatým kobercem. Na pravé straně místnosti stál masivní krb, ve kterém vesele plápolal oheň. Před ním byla velmi pohodlně vypadající pohovka a dvě křesla v béžové barvě. Hermiona už se těšila, až se tam posadí.



Ložnice sladěná v obdobných barvách jako obývací pokoj, byla menší a spojená s malinkou, ale funkční koupelnou. Vévodila jí velká postel s nebesy a nádherně naducanými polštářky. V rohu se nacházela velká dubová skříň, do které Hermiona beztak neměla co dát. Prošla tedy okolo ní dveřmi do koupelny, rozhodnuta dát si sprchu.

Své oblečení hodila na umyvadlo na pravé straně a vlezla si do sprchového koutu. Jakmile za sebou zavřela dveře, spustila se nafialovělá voda teplá tak, jak to Hermioně v danou chvíli vyhovovalo. Voda příjemně masírovala její tělo a omamná vůně fialek, jež vycházela z proudu vody, jí uklidňovala rozbouřenou mysl. Po patnácti minutách, když už byla Hermiona celá svrasklá, ale nádherně uvolněná, se zachumlala do měkkého béžového županu a vyrazila s hřebenem v ruce do obývacího pokoje. Tam si sedla na pohovku a jala se rozčesávat své dlouhé vlasy.

S každým tahem hřebenu se jí v hlavě vynořovaly další a další otázky ohledně jejího úkolu zde v minulosti. Ale žádné odpovědi nepřicházely. Hermiona se tedy rozhodla jít raději spát, aby byla ráno čerstvá a mohla tak čelit svému osudu.

Nepříjemný zvuk budíku jí vytrhl ze sladkého spánku. Zaklapla ho a pomalu se začala sunout z postele. Nejprve si došla v klidu vyčistit zuby a opláchnout obličej, ale když hledala své svršky, které předchozí den nechala ležet na umyvadle, začala propadat mírné panice. Pobíhala po bytě sem a tam ve snaze najít své oblečení. Nakonec jí napadlo podívat se do skříně a tam na ramínku visela její uniforma. Její? Ale to přece nebyla její uniforma. Tahle byla čistá, bez Nebelvírských znaků. Co se to sakra děje?

Nakonec protože jí tlačil čas, se rozhodla, že to vyřeší později a uniformu si oblékla. Vyběhla z pokoje a řítila se do Velké síně na snídani.

Při vstupu do Velké síně se na ní otáčely hlavy všech studentů a místo obvyklého snídaňového rámusu se místností rozezněl šepot. Hermiona nervózně kráčela k učitelskému stolu, nedívajíc se raději napravo ani nalevo. Když už stála téměř u cíle, Brumbál se zvedl a zatleskal, aby si zjednal pozornost.

"Milí studenti, dovolte mi, abych u nás uvítal slečnu Hermionu Grangerovou. Slečna Grangerová se k nám přestěhovala ze Spojených států, kde studovala na Merlinově akademii v Atlantě." Brumbál si odkašlal, načež pokračoval.

"Teď poprosím naší novou studentku, aby si sedla na tuto stoličku, aby mohla být zařazena do koleje."

Brumbál ukázal na místo před učitelským stolem, kde se za slabého prásknutí zjevila malá vyřezávaná stolička. Hermiona se na ni posadila a čekala, až ji profesorka McGonagalová, v této době ještě poměrně mladá učitelka, posadí na hlavu Moudrý klobouk. V okamžiku, kdy se Hermioniny hlavy klobouk dotkl, uslyšela ve své hlavě jeho hlas.

"Hm, nová studentka. Ale jsi starší, než jsem zvyklý. Cítím v tobě velký potenciál, ano, velký potenciál. Tak kampak tě zařadíme? Ano, ano, už vím. Je to místo kde vynikneš a kde ti nejlépe půjde splnit tvé poslání. A je to ZMIJOZEL!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wikki98 wikki98 | 29. července 2011 v 11:58 | Reagovat

Fakt moc hezká kapitolka jsem zvšdavá jak to bude pokračovat...!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama